Božena Němcová - Babička

23. prosince 2007 v 20:22 |  Čtenářský deník
Toto drama, které Božena Němcová napsala, se odehrává v podhůří Krkonoš, blízko Malých Svatoňovic. Babička žije spokojeným životem v chaloupce a jednoho dne ji přijde dopis od nejstarší dcery Terezky, ve kterém Babičku žádá, aby se k nim odstěhovala. Babička se ale nemohla rozhodnout. Nakonec opouští svou chaloupku a vydává se do nového domova, kde už na ní čekají nedočkavá vnoučata. Když Babička dorazila, děti zůstaly stát a Babičku si pozorně prohlížely. Ale Babička se s dětmi do večera natolik spřátelila, že to vypadalo, jako kdyby se znali odjakživa. Když ráno Babička vyšla ze stavení, všechna zvířata se jí motala u nohou. Poté zvířata nakrmila a šla s dětmi na procházku. Chodívala s nimi ke splavu, kde si máchali nohy v řece a posílali větvičky po vodě. Když se vrátili domů, babička dětem vyprávěla, jak se potkala s císařem Josefem, který ji věnoval Tolar. Pak děti uložila ke spánku, sama se pomodlila a šla také spát. Následující den se babička rozhodla jít s dětmi na přástvu k myslivcům. Po cestě dětem vyprávěla příběh o dceři Turyňské, která byla hluchá i němá. Jednoho dne se děvče ztratilo a nevědělo, co má dělat. Náhle uviděla studánku, klekla si k ní a modlila se, ať jí Bůh pomůže najít cestu zpět. Napila se vody a jako zázrakem slyšela a přestala být němá. Brečela a volala o pomoc, že ji nakonec otec a lidé z vesnice našli a s radostí, že se jim dcera uzdravila, se vraceli domů. V myslivně byli radostně přivítáni a po chvíli jim myslivec začne vyprávět o Viktorce.
Viktorka byla sedlákovic dcera ze Žernova. Byla velmi krásná a o její ruku se ucházelo spoustu mladých a krásných mužů. Ale Viktorka si připadala moc mladá na to, aby se vdávala. To se ale nelíbilo tatínkovi. Viktorka mu nakonec vše vysvětlila a tatínek svolil, že může ještě zůstat s nimi v chaloupce. Jednoho dne přišli vojáci a jeden Viktorku stále pronásledoval, až dostala Viktorka strach. Nemohla spát a všude viděla tmavé oči vojákovi.
I radila se s kovářkou, ale nic nepomáhalo, voják chodil za Viktorkou jako pejsek, nemluvil na ni, jen ji pozoroval. Viktorka si tedy usmyslela, že se provdá, a pak snad bude mít od vojáka pokoj. Toť mýlila se, byla šťastna pár dní po svatbě, ale pak měla opět nepříjemný pocit na prsou jako dříve. Jednou se vydala na louku a hledala čtyřlístek. Nemohla ho však najít. Najednou zahlédla vojáka a natolik se lekla, že bosou nohou šlápla do trnů, až samou bolestí omdlela. Pak se probudila v náručí vojáka, který ji donesl k potoku a tam ji šátkem nohu obvázal. Když se Viktorka probudila, voják ji vyznal lásku a Viktorku svými slovy úplně učaroval, že se do něho hned zamilovala. Odnesl ji do chaloupky na lože, aby se uzdravila, ale Viktorce bylo stále zle a v posteli strávila dlouhý čas. Když konečně vyšla z chaloupky, hledala svého vojáka, ale nemohla ho najít. Po chvilce se dozvěděla, že vojáci byli stáhnuti, ale jen Bůh ví kam. Viktorka se proto jednoho rána vydala do světa hledat svou lásku, avšak marně. Rodiče o své dceři žádné zprávy neměli a strachovali se, když najednou po roce uviděli u splavu dívku, která měla postavu matky. Každý den chodila k vodě a hodiny zpívala, tesknící po svém milém. Když ji rodiče uviděli, měli velkou radost a vítali Viktorku opět doma. Viktorka se ale za ten rok změnila, byla plachá a jako by ztratila rozum. Jejím domovem se stal les a jeskyně ji poskytovala přístřeší před deštěm. Jednou ovšem přišla bouře a blesky a hromy lítaly. Lidé chtěli Viktorku ve svých domovech schovat, ale Viktorka běhala po lese a vždy když viděla blesk, strašně se smála a samou radostí tleskala. Tato noc se jí stala osudnou, protože blesk do ní uhodil a Bůh si ji zavolal k sobě. Lidé ji udělali hrob a pomodlili se za tu nešťastnou duši. A takto končí smutný příběh Viktorky.
Babička myslivci poděkovala za tak dojemný příběh, sebrala děti a vydala se s nimi domů.
Dny plynuly jak voda a babička učila děti spoustu užitečných věcí. A najednou přišel den, kdy se děti poprvé vydali do školy. Avšak velmi rády studovaly a učily se novým věcem. Pak přišli prázdniny a děti měly opět volno. Chodila je navštěvovat slečna Kristla, která si chodila k Babičce pro rady. Byla zamilovaná do Míli, který byl z vedlejší vesnice. Míla však byl povolán na čtrnáct let do vojska. Kristla se velmi trápila a každý večer plakala a modlila se za svého milého. Babička však jednou navštívila kněžnu a komtesu. Při jejich rozhovoru se zmínila o Kristle a jejím trápení. Kněžna měla dobré srdce a připravila pro Kristlu překvapení. Uskutečnila veselici pro všechen prostý lid a Mílu povolala z vojny. Když Kristla uviděla Mílu, nevěříc se mu vrhla do náruče. Zanedlouho byla svatba, na kterou se přišla podívat celá vesnice.
Léta plynula a z malých dětí vyrostly dospělí lidé a jak to už bývá, vylétala z hnízda jak vlaštovky. Babička byla vždy zarmoucena, ale věděla, že to je pro jejich dobro, tak se pro ně aspoň modlila. Po čase ale i babička začala pociťovat stáří a jednoho dne ulehla do svého lože. Obávala se, že umře dříve, než ji přijedou vnoučata se svým tatínkem navštívit. Vnoučata však přijela včas, když babičku uviděly, běžely k posteli a vzpomínaly na časy, když vedle Babičky usínaly jako malá dítka. Pomodlila se s babičkou a poté se babičce zavřela oči a usnula navěky. Barunka, která klečela hned u ní, nad ní udělala křížek a společně s ostatními babičku pochovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucky Lucky | Web | 23. prosince 2007 v 20:23 | Reagovat

Ahojky...chces se prihlasit do super souteze?odkaz je ve webu =) ...dekuju a promin za reklamu...papa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.